Zvu vás na Borah štít (Borah Peak) nejvyšší vrch státu Idaho. Dosahuje výšku 3,859 metrů a zdolal jsem ho za 10 hodin. Tento výlet je součástí mých túr na nejvyšší hory států USA.
Borah štít
Borah štít (Borah Peak) se nachází v severní části Skalistých hor (Rocky Mountains) v Pohoří Stratené řeky (Lost River Range) a je nejvyšším vrcholem státu Idaho. Tyčí se do výšky úctyhodných 3,859 metrů a nese jméno senátora Williama Borah, který zastupoval stát Idaho ve Washingtonu během 27 let.
Borah štít (Borah Peak) vlevo v Pohoří Stratené řeky (Lost River Range), Idaho, USA. Borah štít (Borah Peak) vlevo v Pohoří Stratené řeky (Lost River Range), Idaho, USA. (Jan Komrska)
Na túru jsem vyrazil 28. srpna o sedmé ráno. Překvapil mě velmi studený vítr a litoval jsem, že jsem si nepřinese teplejší větrovku. Navzdory obecně velkému zájmu turistů o výstupy na nejvyšší hory jednotlivých států USA, na parkovišti nebylo ani jedno auto a na vyhrazeném místě na přenocování jsem si všiml pouze jeden zaparkovaný obytný přívěs. Turistický chodník, byť bez značení, byl dobře upravený a snadno se dalo po něm kráčet (v USA neexistuje jednotný ani systematický způsob značení turistických stezek, takže zabloudit v horách není těžké – Slovensko, klobouk dolů!).
Chodník vedl zpočátku dolinou přes les s masivními jehličnatými stromy. Slunce ještě nevyšlo dostatečně vysoko, a tak jsem kráčel v přítmí obklopený hlubokým tichem. Po chvíli šlapání jsem zaslechl za sebou rytmické dýchání a za chvíli mě již předjížděla starší paní ve výborné formě. Zůstal jsem zahanben, neboť mé tempo nebylo pomalé, ale rozhodl jsem se šetřit si síly. Asi po hodině a půl stoupání stromy začaly řídnout a na jehličí jalovce jsem si všiml jinovatka. Pokračoval jsem dál dokud stromy úplet nezmizely (v Americe neroste kosodřevina, takže přechod nad hranici lesa je náhlý). Flóra po skočení lesa byla už jen minimální. Na zakrslých trsech keřů byl sníh, který pravděpodobně napadal během noci. Vypadal jako mana na poušti. Obloha byla bez jediného oblaku a slunce už roztálo sníh na chodníku, takže se stále šlapalo v pohodě, přestože nedostatek kyslíku v této nadmořské výšce, vyžadoval pomalejší tempo, než jsem očekával.
Srpnový sníh vedle cestě na Borah štít srpnový sníh vedle cestě na Borah štít (Jan Komrska)
Zanedlouho se začal ke mně blížit během starší pán. Vracel se z vrcholu, který zdolal za svítání. Nedal jsem se rozladit a stoupal jsem dál ke hřebeni. S každým krokem se mi naskytovali lépe výhledy na okolní štíty. Zatím mi nebylo jasné, kde je cíl mého výletu. Směrem vlevo začal vykukovat hrozivě vypadající zasněžený skalnatý vrch, který se zdál nepřístupný bez horolezecké výbavy. Že by to byl Borah štít? Můj chodník nesměřoval k němu, vedl spíše přímo v nižšímu skalnatému hřebenu přede mnou, který turisté nazvali Herebeň zbabělce (Chicken out ridge). Většina turistů při něm ukončí svou túru. Hřeben zbabělce je zařazen na třetí stupeň stupnice obtížnosti horolezeckých výstupů (v Tatrách by na takovém místě určitě instalovali řetězy).
