Zvu vás na Wheeler vrch (Wheeler Peak) nejvyšší bod státu Nové Mexiko. Dosahuje výšku 4,013 metrů a zdolal jsem ho za 7 hodin. Tento výlet je součástí mých túr na nejvyšší hory států USA.
Wheeler vrch
Wheeler vrch (Wheeler Peak) je nejvyšší bod státu Nové Mexiko a nachází se v horách Sange de Cristo (Sangre de Cristo Mountains) v jižní části Skalistých hor (Rocky Mountains). Tyčí se do výšky 4,013 metrů a je pojmenován po americkém průzkumníkovi a kartografie Georgovi Montagueovi Wheeler. Vypíná se nad historickým městečkem Taos, v jehož blízkosti je i stejnojmenné lyžařské středisko. Navzdory jeho vysoké nadmořské výšce (téměř dvakrát vyšší než Chopok), má typickou nízkotatranskou morfologii – je zarostlý trávou téměř až po samý vrcholek, a dá se na něj dostat turistickým chodníkem prvního stupně obtížnosti horolezeckých výstupů.
Na túru jsem se vydal 27. května. V rámci přípravy jsem si na internetu nastudoval podrobnosti o turistickém chodníku a podíval si několik videí z úspěšných výstupů. Při příjezdu na téměř zaplněné parkoviště jsem spatřil tabuli, která označovala začátek turistického chodníku Horský býk vedoucího na vrchol. Vyrazil jsem po něm kolem sedmé ráno. Krásné jarní počasí mi zpříjemňovalo cestu tichým jehličnatým lesem. Navzdory velkému počtu aut na parkovišti, jsem neviděl, ani neslyšel žádných turistů, což mě trochu mátlo.
Chodník postupně stoupal a po hodině a půl se přiblížil k hranici lesa, kde se mi začaly naskytne výhled na okolní hory. Stromy postupně mizely a zanedlouho jsem se ocitl na rozkvetlé horské louce. Zaujaly mě na ní výrazné tmavomodré květy podobné pomněnky či zvonkem. Zajímavé byly nejen kvůli svým pěkným květem a jemným členitým listem, ale i svým jménem. Jmenují se nebeští piloti (latinsky Polemonium viscosum), asi proto, že rostou pouze v nadmořských výškách nad 3,000 metrů. Najít jejich mzete na horách v západní části Spojených států a určitě je v mých blozích ještě uvidíte.
Nebeští piloti (Polemonium viscosum), v pozadí sjezdovky lyžařského střediska Taos.Nebeskí piloti (Polemonium viscosum), v pozadí sjezdovky lyžařského střediska Taos. (Jan Komrska)
Postupoval jsem po louce, avšak chodník nesměřoval k žádnému výraznému vrchu. Spíše naopak, začal klesat ke hranici lesa, a tak se mé pochybnosti o správném směru nadále zvyšovaly. Poslušně jsem scházel do údolí a s lítostí jsem pozoroval, jak ztrácím těžko vyšlapanou nadmořskou výšku. Za chvíli jsem se ocitl opět mezi jehličnatými stromy. Naštěstí klesání přestalo a po krátké chůzi lesem jsem byl pod mírně stoupajícím svahem, po jehož úbočí se vinuly dlouhé serpentiny. S nevolí jsem se pustil po nich.
Stoupal jsem po monotónním svahu pokrytém hnědou trávou a malými keři, které trpělivě očekávali příchod teplejšího počasí. Zvedl se silný vítr, který mi spolu s nedostatkem kyslíku výrazně stěžoval výstup. Stále jsem nikoho nepotkal. Až po chvíli jsem zahlédl na horizontu siluety dvou osob stoupajících k vrcholu. Nicméně šance, že bych je doběhl a ujistil se o správném směřování byla minimální. Zhluboka jsem dýchal a pomalu stoupal vpřed. Po téměř dvou hodinách jsem se přiblížil k vrcholu, před kterým leželo několik širokých sněhových jazyků. Opatrně jsem postupoval a dával pozor, abych se nespadne do údolí, kde se třpytilo pleso ve tvaru podkovy (Horseshoe Lake). Když jsem konečně dosáhl vrcholu, překvapila mě tabule označující Walter (ne Wheeler) vrch. Rychle jsem se rozhlédl a spatřil jsem nedaleko cíl mé túry – Wheeler vrch. Bylo na něm několik turistů, kteří se tam museli dostat jinou cestou. Všiml jsem si jak se v sedle pod vrcholem z doliny připojuje k mému chodníku cesta, po které kráčelo mnoho lidí. Pochopil jsem, že jsem nešel nejkratší trasou, ale při pohledu na množství turistů jsem nelitoval.
Spustil jsem se z Walterová vrchu a asi po půl hodině jsem stál konečně v cíli. Výhled na okolní hory byl okouzlující. Jelikož na vrchol přicházelo stále více lidí, pobral jsem se rychle na cestu zpět. Nyní už po správné trase. Navzdory její velké oblibě, chodník nebyl velmi široký a způsoboval časté kolize. Jedna se udála hned o chvíli. Zaslechl jsem hádku, kterou vyvolala turistka stoupající k vrcholu. Nahlas poučovala oproti jedoucího: Pane vy jste Angličan? Pokud se mi vyhýbáte zprava musíte být z Anglie! Úzký chodník na tomto místě strmě klesal a velmi těžko se dalo vyhýbat turistům směřujícím nahoru.
